Dnešním ránem jsme zahájili cestu kolem světa. Čekala nás snídaně formou hotelového bufetu. Po snídani každý obdržel svůj cestovní pas a mohl vyrazit na cestu. Procestovali jsme 19 zemí světa, v kterých jsme si vyzkoušeli činnosti a hry typické pro dané státy. Jako již tradičně nechybělo japonské karaoke, bhútánská lukostřelba, španělská korida, rybaření na Antarktidě či brazilská amazonka… Za navštívená stanoviště děti vždy obdržely do pasu razítka, za která si následně v Duty free shopu U čtyř Rachejtlí mohly nakoupit sladké i slané dobrůtky. Moc jsme si letošní netradiční pouť užili a s bříšky plnými „horkých psů“ a cukrové vaty jsme šli na oběd.

O poledním klidu jsme dostali zprávu, že máme uskutečnit přesun do Atherionu. Na konci poledního klidu jsme se tedy přesunuli a získali jsme od Hóra nový úkol a to tentokrát přesun do roku 1522 do Tlacopanu v Aztécké říši. Odpoledne jsme tedy věnovali přípravě na tuto expedici. Řekli jsme si informatorium o této době, vyrobili jsme si jako doplněk k chitonu aztéckou čelenku, rozdělili jsme se do rodin podle svého kmenového zvířete a zahráli jsme si hru Kdo jsem.

Po večeři jsme uskutečnili přesun mimo základnu a hned cestou zpět jsme v dálce viděli několik aztéckých bojovníků. Vyslali jsme tedy průzkum k hlavní bráně a zjistili jsme, že touto cestou se do města Tlacopanu již nedostaneme. U horní brány se nám již podařilo dostat se dovnitř. Uprostřed stála stupňovitá pyramida, a právě probíhal obřad. Nahoře stál velekněz a končil obětní obřad. Poté si ale ještě vybral deset našich nejstarších dětí a označil je červeným symbolem na čele. Po konci obřadu nás bojovníci zahnali již do chatek, ale naši nejstarší museli jít ještě na zasvěcovací obřad s veleknězem do lesa. Tady museli prokázat svou odvahu a statečnost, na oplátku dostali každý svůj tajný předmět jako symbol, že prošli prvním stupněm zasvěcení a je možnost dozvědět se, kde je ukrytý aztécký poklad.

Naším úkolem v tomto přesunu je totiž získat zlatou destičku z pokladu El Dorada s morálními pravidly této civilizace. Zatím ještě nevíme, kde by se mohla nalézat, ale uvidíme, co nám přinese příští den….

Ráno jsme se probudili do horkého dne. V průběhu rozcvičky do Říma dorazila královna Kleopatra i se svou družinou, dořešit smlouvu na dodávky obilí do římské republiky. To sice potěšilo Caesara, o něco méně však senátory a Calpurnii. To jen potvrdilo rozhodnutí senátorů se Caesara zbavit. Během snídaně si senátoři přišli s dětmi potvrdit naši společnou domluvu, a tak bylo nutné svolat tajnou vědeckou radu a poradit se o dalším postupu. Plán byl následující: zúčastnit se schůze senátu, v nestřežený okamžik uzmout svitek a poté se ihned přesunout zpět.

I když jsme věděli, jak bude zasedání končit, měli jsme tu čest být svědky jmenování Caesara doživotním diktátorem. Následně byla probírána důležitá témata ohledně budoucího směřování republiky, jako například vyslání legií na hranice s Germánií, dořešení smluv s Egyptem a vyslání Marka Antonia na Sicílii. Ve chvíli kdy Antonius opustil senát rozběhl se spiklenecký plán senátorů, který skončil tragickou smrtí Gaia Julia Caesara přímo pod sochou Pompeia – ironický konec muže, který svého soupeře kdysi porazil. V nastalém zmatku se nám podařilo získat svitek a urychleně jsme opustili Řím a vyrazili na přesun.

Přesunuli jsme se zpět do Atherionu, kde jsme chtěli Horovi předat získaný svitek. Předtím jsme ale chtěli zodpovědět pár dotazů na které jsme dostali celkem zajímavé odpovědi. Víme, že jsme v této době v bezpečí a že svitek si máme ponechat, přeložit a prostudovat. Naše znalost obsahu svitku bude důležitá pro budoucnost Atherionu. O našem dalším úkolu nás bude informovat opět Oktáva. Co jsme se ale dozvěděli nejdůležitějšího je to, že se nenacházíme pouze v budoucnosti, jak jsme se domnívali, ale v úplně jiné časové ose neboli paralelním světě. Co přesně to pro nás znamená budeme muset teprve zjistit.

Odpoledne jsme již byli v naší době a mohl proběhnout klasický odpolední trojblok. Kromě databanky si děti zahrály vodní bitvu – lodě a nechyběly ani další vodní hrátky. Večer nás již tradičně čekalo vyhodnocení expedice Kleopatra a Caesar ze kterého si každá sekce jako odměnu odnesla výbornou pizzu. Jelikož předpovědi počasí hlásí nadále egyptské počasí, čeká nás zítra další výlet na koupaliště.

Ave…

… Ne.

Svitek jsme bohužel nezískali.

Ráno přiběhl posel se zprávou, že se má Caesar neprodleně dostavit do Říma. Během loučení dostal od Kleopatry několik vzácných svitků z Alexandrijské knihovny, včetně toho, který jsme potřebovali získat. Nezbývalo nám tak nic jiného, než se zeptat Caesara, zda ho můžeme na jeho cestě do Říma doprovodit. Ten naštěstí souhlasil, a nás tak čekal celodenní pochod. Naštěstí pro nás, všechny cesty vedou do Říma. 

Abychom prokázali svou oddanost, museli jsme po cestě splnit několik úkolu. Za splněné úkoly jsme dostali zlaté mince, které jsme následně odevzdali. Po odříkání přísahy Caesarovi se z nás stali římští občané. Společně jsme pak dorazili do Říma, kde jsme se setkali s Marcem Antoniem a dalšími senátory. Mezi těmi již panovaly pochybnosti o Caesarově pobytu a působení v Egyptě a uzavřeném spojenectví s Kleopatrou. Těmto negativním emocím nepomohlo ani to, že Caesar bez oficiální volby jmenoval jako nové senátory několik našich dětí. Na základě toho bylo svoláno zasedání senátu, kde byl Caesar podroben několika nepříjemným otázkám. Ačkoliv si ve svých argumentech vedl dobře, ihned po rozpuštění zasedání proti němu začali senátoři opět kout pikle. 

Po večeři jsme si ještě zahráli tradiční římskou hru terni lapilli. Část dětí pak byla svědkem tajné schůze senátorů, kde se mimo jiné domluvili na zavraždění Caesara. V tu samou chvíli zbytek dětí vyslechl věštbu od Haruspika, která varovala Caesarovu manželku Calpurnii, před blížícím se nebezpečím. Ten však jejím obavám nepřikládal velkou váhu. My však tušíme, co se zítra stane. A vy?